Miluj sám sebe

Miluj sám sebe a dělej to nejlepší pro sebe. Možná mnohé napadne, že to je sobecké…Dávat přednost sám sobě před ostatními, dělat vždy jen to nejlepší pro sebe…Ne, to nejde, opravdu nejsem žádný sobec.

Také mnohé náboženské tradice nám velí chovat se nezištně, pomáhat bližnímu svému, pomáhat…i kdyby nás to mělo stát život. Cesta altruismu vede do nebe (…a je to pravda.) Zdánlivě toto všechno stojí proti esoterickému „miluj sám sebe“, „miluj svůj život“ …a to je také pravda.

Tak jak je to možné? Jedna cesta hlásá „sobectví“, druhá altruismus a obě vedou stejným směrem a obě mají stejný cíl. Tak jak to tedy je?

Je to tak jednoduché, jak jednoduchý by mohl a měl být náš život. Odpověď najdeme třeba i v Bibli. Miluj bližního svého jako sebe sama…Druhé můžeme skutečně milovat až poté, kdy jsme naplněni absolutní láskou sami k sobě. Až tento pohár naší sebelásky přeteče, pak automaticky naplní poháry ostatní v podobě různých služeb druhým a světu.

Z čiré radosti ze svého vlastního bytí a naplněnosti našeho života začneme dávat a hýřit láskou k ostatním a všemu kolem. A to je cesta do nebe, to je, podle mého, nebe.:-)

Cesta k němu vede přes sebelásku. A tuto etapu nelze přeskočit. Nelze se vyhnout zdánlivému „sobectví“. Ale víte co? Ono stejně žádné „sobectví“ neexistuje, takže se směle můžeme vydat tímto směrem.  Pokud skutečně začneme dělat věci nejlépe pro sebe, děláme nejlépe pro celý Vesmír. Tak zní jeden z Univerzálních zákonů, tak jaké sobectví? Klíčové je ale vědět, ve smyslu cítit, co je skutečně nejlepší pro mě. Co si žádá má duše, moje niterné já. Co skutečně chci. Protože když to vím a jednám podle toho, tak jsem prostě na vlně Univerzálních zákonů, na vlně sebelásky, na vlně všeobjímající lásky…Prostě je to úžasné a přitom tak prosté. Cítím co chci, vím to, jednám podle toho a tím konám nejlépe pro sebe a zároveň pro celý Vesmír, který samozřejmě zahrnuje VŠECHNO a hlavně VŠECHNY.

Miluj sám sebe
Přesunout se na začátek