Nemoc jako dar

Nejdůležitějším úkolem nás lidí tady na Zemi je BÝT ŠŤASTNÝ. Abychom mohli splnit tento svůj úkol, potřebujeme se mnohému naučit. Potřebujeme se učit, kdo jsme, potřebujeme být v kontaktu se svými pocity, potřebujeme zjistit, čím se tady na světě chceme projevit (jakou práci dělat, čím se zabývat)…A potřebujeme konat v souladu s tím vším. A pak můžeme být šťastní.

Tato cesta není úplně lehká, ale naštěstí, pokud máme silný záměr po ní jít, máme mnohé pomocníky. Jedním z hlavních ukazatelů správnosti trasy je naše tělo a jeho zdraví či naopak nemoc. Nemoc je velký dar. Je to signál, že jdeme špatně, mimo vytyčenou trasu, nebo že nejdeme vůbec. Nemoc je dar, bez kterého, si myslím, by velmi málo lidí, hlavně nás „západních“, došlo k cíli. Nemoc je způsob, jak dojít sám k sobě a více se o sobě dozvědět. Je to spolehlivý způsob. Tělo dokáže velmi rychle a spolehlivě reagovat jak směrem k nemoci, tak směrem k uzdravení. Tělo je ukazatel naší rovnováhy. Jakmile porušíme svou vlastní rovnováhu, tělo se také vychýlí a vznikne nemoc, jakmile se vrátíme k sobě, opět nastolíme rovnováhu ve svém životě, dojde k uzdravení.

Sama na sobě zažívám tyto „zázraky“ velmi často. Dokážu si vytvořit „angínu“ během jednoho dne a během druhého se uzdravit, samozřejmě bez chemických léků, maximálně za pomoci bylinek. Pokud tedy vědomě pochopím, co mi mé tělo sděluje. (Když se budeme bavit o „angíně“, tak se jedná o to, co jsem nevyjádřila, co jsem neřekla či kde jsem popřela sama sebe.) I když vím, jak je tělo úžasný, dokonalý mechanismus, přesto mě to stále fascinuje a překvapuje, jak rychle dokáže reagovat na změnu stavu mysli. Kdyby mi mé tělo nesdělilo:“Pozor! Jdeš proti sobě, tudy cesta ke Štěstí nevede!“, šla bych špatně a ani o tom nevěděla…

Některé nemoci jsou velmi rychlé a sdělují nám „menší“ vychýlení z rovnováhy, některé jsou už závažnější a velmi závažné, ty nám říkají, že už jsme hodně sešli z cesty a možná dokonce i naši rodiče a prarodiče. (To se týká dědičných postižení, kdy do stanice „Štěstí“ nemohou dojet dokonce celé rodiny po generace.) Existují civilizační choroby, které říkají, že postoje k životu velké části lidstva také nevedou k cíli…

Každý máme k dispozici velký dar, a pokud ho jako dar začneme vnímat a přijímat, povede nás tam, kde si všichni v hloubi své duše přejeme být – ke svobodě, štěstí a dokonalé rovnováze. Pokud přijmeme tento dar, je to zároveň cesta ke zdraví, k dokonalému zdraví, a to bez ohledu na to, jak moc „nemocní“ momentálně jsme.